Zatímco magnáti platforem hlásí konec fact-checkingu, Andy Gajdošík se v odlehčeném blogu zkouší nacítit na budoucnost svobodného internetu a softwaru. Vychází první text v uvolněné sérii GOBlog.
(scroll down for English version)
⏬⏬⏬⏬⏬⏬⏬⏬⏬⏬⏬⏬⏬⏬⏬⏬⏬⏬⏬⏬⏬⏬⏬⏬⏬⏬⏬
Před několika měsíci se meziřečné povídání GobGobu velmi rychle a nečekaně stočilo k tématu svobodného softwaru a internetu… Doslovně si celý rozhovor bohužel nepamatuji, pokusím se tedy alespoň parafrázovat základní teze gobgobího spolu-redaktora: Open source prohrál, je to moc složité, nepřívětivé a nikoho to už nezajímá, musíme si to přiznat, lidi jsou na platformách, chtějí jednoduché služby a na platformách je dostanou, to je fakt.
Přál jsem si být schopný nějak oponovat, ale popravdě jsem nedokázal najít sílu a důstojně zhynout na debatních barikádách lepšího internetu a svobodného softwaru. Zůstal jsem jen tiše stát v koutě. Jako opařený rozhodností a samozřejmostí, s kterou ty teze byly řečeny. A samozřejmě také zžíravou otázkou na sebe sama: nejsem to právě já, kdo odmítá vidět pravdu? Měsíce uběhly a já stále přemýšlím. Je na čase odpískat copy left, svobodný software a decentralizovaný demokratický internet?
Pískej konec
Budu upřímný, protože co jiného dělat na hořící planetě. Sám jsem před dvěma lety přešel na MacOS (po 6 letech na Linuxu – Fedora OS). Po letech nainstaloval Ableton a cítil se skvěle. Vrátil se na platformu Meta (Facebook, Instagram) a začal si psát s kamarádstvem i nejbližšími na Messengeru a WhatsAppu. Zestárnul jsem o pět let na Twitteru. A co víc. Nikdy jsem pořádně nepřestal používat Google, nikdy jsem neměl na smartphonu jiný operační systém než Android.
Také jsem ale začal používat několik decentralizovaných1 online služeb: federativní protokoly jako sociální síť Mastodon2 nebo federativní chat Matrix3. A také komunitně poskytované služby postavené na open source softwaru – jak je nabízí například český nolog.cz4, ale i řada zahraničních tzv. feministických serverů5. Open source jsem ale instaloval i přímo lokálně na svém Macu (no pun intended): zápisník LogSeq6, emailový klient Thunderbird7, správce hesel BitWarden8, VPN tailscale9 a samozřejmě pořád roztáčel kancelářský balík LibreOffice10.
A opět budu upřímný, protože co jiného dělat v době popírání základních lidských práv: ke všem zmíněným projektům existuje jedna až dvěstěpadesát komerčních alternativ, které jsou pohodlnější, přívětivější, stabilnější a v neposlední řadě také hezčí.
Pískat konec tímhle způsobem ale můžu i všem off-space galeriím, komunitním centrům, přátelskému fotbalu, nekomerčním pridům, anarchistickým bookfairům a družstevním restauracím. Ke všem z nich existuje jedna až dvěstě komerčních soukromých alternativ, kde se víc topí, líp kope a vaří. A přesto jim konec nepískám ani já, ale především (a hlavně!) ani tx, jež do nich chodí, potkávají se a mají z toho radost. Ani plátky citrusů v toaletě části společnosti prostě nevoní tak dobře jako fajn komunita, respekt k druhým a špetka (možná utopických) ideálů.
V digitálním prostoru ale podobné prožívání míst jako by chybělo. Naleštěné “alternativy” jsou jen dvě kliknutí daleko a jakýkoliv škraloup na kráse je často tvrdě potrestán. Proč číst manuály, opravovat rozbité instalace, vytvářet nové účty nebo se prostě jen dívat na škaredý design, když top řešení je tak blízko? Sám jsem tomuto faustovskému pokušení nespočetněkrát podlehnul a když náhodou ne, palčivě mě pak svíralo jeho echo při každém použití té méně přívětivé, pomalejší, složitější, hnusnější, ale zato svobodné varianty. Fakt super rozhodnutí!
Ukradená nostalgie
Mám pro nás špatnou zprávu. Pan Sponka11 byl unesen, mučen, vydírán a nyní pracuje proti nám. Stejně jako veškerá digitální nostalgie. Část z nás má to štěstí a pamatuje si Internet jako místo decentralizovaných protokolů, veselé svobody a experimentování s identitou, my všxchnx máme to štěstí a zažíváme minimálně jedny z jeho stále živoucích ruin a to sice e-mail: komunikační prostředek, který je decentralizovaný, kde nemusíte přemlouvat blízké, galerie, zaměstnavatele, ani random prodejce z bazoše o přechod pod stejného poskytovatele, prostě tu zprávu pošlete. Z Harwardu na VŠE, z FaVU na Úřad práce, z Protonu na Google.
Největším úkolem digitálních platforem a kapitalismu dohledu je překroutit tyto střípky našich vzpomínek i žitou zkušenost ve vyprázdněný impotentní obraz k lajkování.12 A případné, extrémně rezistentní, zbytky našeho stesku po ztraceném domově přetvořit ve vlastní prospěch. Otočit polozapomenutou touhu po vlastním kousku Internetu – po vlastním serveru – v cynicky prázdný produkt: označit chat room za Discord “server” a naprosto bezskrupolózně nám tak naši touhu vyprázdnit přímo na obličeje.
To, že pojem Discord “server” existuje a těší se popularitě, je však paradoxně dobrou zprávou. Naznačuje to, že napříč vrstvami žije náš stesk i touha po lepším Internetu. Musíme však znovu objevit cestu k jejich neodcizenému prožívání – plnému autenticity, emocí, komunitnosti i lidského odpouštění chyb. Dobrou zprávou také je, že takový způsob prožívání známe a již praktikujeme: z alternativních, nekomerčních, off-space, komunitních a ad-hoc fyzických prostorů.
Dokud se zpívá, ještě se neumřelo
Možná že prohráváme. Roste množství skleníkových plynů, imperialistických okupací, útlaku menšin, svrchovanosti platforem, pravicově-konzervativních vlád a prezidentů. A Wall street a akciové trhy na to reagují nebývalým jásotem a růstem. Index SP500 nikdy nebyl výš.
Navzdory tomu v duších mnoha z nás stále zůstává touha žít a prožívat (ať již konec světa anebo ne) podle svého. Fungujeme tak již dnes ve fyzických prostorech. Pokud budeme chtít, můžeme toto naše fungování a velkorysost přenést i do světa digitálního. Začít nahlížet na online prostory a software fyzicky a komunitně. Vnímat lehce podivný design jako specifikum. A frustrace a bugy jako příležitost k rozhovoru. Kamaráde, čtu tvůj bug report a také mi to vadí. Kamarádko, děkuji za opravu, už to funguje. Na druhých stranách je člověk jako vy a nikoliv profit-based Excelová tabulka.
Nejjednoduší způsob, jak s takovou změnou začít, je začít používat svobodný software a svobodné části Internetu. Nemusíte být programátorka, ani nemusíte hned (ani za pět let) posílat prostředky na jejich vývoj a údržbu. Ani instalovat a používat hned všechno. Stačí jeden software, jedna alternativní služba. Prostě jen zvídavě vstoupit a namísto nedostatků vidět komunitu. Stejně jako si nosíme komba z dodávek, obrazy do schodů a podáváme teplé lahváče v plesnivých sklepech. S potměšilou radostí. Jen tak zlehka. Zlehka si užívat digitální autonomní zóny.
- Decentralizované online služby jsou opakem klasického webového modelu klient-server, v němž se všxchnx připojují k jednomu centrálně ovládanému serveru. V případě decentralizovaných služeb se klienti připojují přímo k dalším klientům (za zcela minimální účasti některého ze serverů) – tzv. peer-to-peer architektura. Další decentralizovanou možností je tzv. federace, kdy se klient sice připojuje k serveru, servery mezi sebou však vytváří vzájemně komunikující federaci. Služba je tak decentralizována, jelikož není jeden centrální server, ale řada menších serverů, mezi kterými je možné posílat zprávy pomocí jednotného protokolu, tak mezi nimi dle libosti přecházet. ↩︎
- Mastodon je decentralizovaná sociální síť, relativně podobná Twitteru/X, která však implementuje protokol ActivityPub, díky kterému mezi sebou mohou všechny Mastodon servery komunikovat (a také servery dalších služeb, které implementují ActivityPub). Vzniká tak federace Mastodon serverů, mezi nimiž může uživatelstvo nejen vybírat, vzájemně komunikovat, ale také přecházet – podobně jako v případě emailu. K vyzkoušení doporučuji server Witter.cz od kolektivu Nolog.cz, případně ↩︎
- Protokol Matrix vytváří federaci chat serverů, mezi kterými si uživatelstvo může posílat svobodně zprávy – opět podobně jako v případě emailu, nebo Mastodonu. Váš domovský server si můžete vybrat na: https://servers.joinmatrix.org/, pro komunikaci můžete využít webové rozhraní vašeho serveru, případně stáhnout mobile/desktop klienta, např. Element. ↩︎
- Kolektiv NoLog.cz “provozuje svobodné, otevřené a bezplatné alternativy ke službám, za které se jinde platí osobními daty“. Mezi poskytované služby patří například: vyhledávač search.nolog.cz, editor dokumentů cryptpad.cz, videokonferenční talk.nolog.cz, Matrixový server nolog.chat, Doodle alternativa kdy.nolog.cz, Mastodon server witter.cz a řada dalších. ↩︎
- Více o konceptu feministického serveru nabízí text: A Feminist Server Manifesto. Mezi konkrétní feministické projektu lze uvést: https://systerserver.net/, https://hypha.ro/, https://vedetas.org/, https://kefir.red/, https://www.marialab.org/, https://clandestina.io/. ↩︎
- Open source alternativa k Notion, LogSeq ukládá zápisky lokálně ve formátu markdown, což umožňuje jejich snadné importování do ostatních softwarů. Umožňuje také šifrování dokumentů pro lepší soukromí. ↩︎
- Thunderbird je desktopový a mobile emailový klient s podporou Matrix chatu. ↩︎
- BitWarden je open source správce hesel, lze instalovat jako aplikaci do mobilu, tak extenzi do prohlížeče. Samotný server lze hostovat na vlastním serveru, případně využít defaultní BitWarden server, anebo instanci kolektivu Nolog. ↩︎
- TailScale je open source VPN pro vytváření soukromé virtuální LAN sítě napříč internetem. Dobrý start pro připojování se k vlastním službám v home labu, případně vzdáleně ke svému PC. ↩︎
- LibreOffice je osvědčený balík kancelářského softwaru, alternativa Microsoft Office. ↩︎
- Pan Sponka neboli Office Assistant byl roztomilou mluvící sponkou v MS Office v systému Windows XP. ↩︎
- Trendovat Vaporwave, Y2K estetiku a screenshoty PirateBaye, ale rozhodně ne instalačky BitTorrentu. ↩︎
AUTOR / Andreas Gajdošík
ILUSTRACE / Anna Černíková
EDIT / Medard Zeman
On the Barricades of a Free Internet
(machine translated)As platform magnates announce the end of fact-checking, Andy Gajdošík, in a lighthearted blog post, explores the future of a free internet and open-source software. This marks the launch of the relaxed GOBlog series.
A few months ago, a casual conversation at GobGob unexpectedly turned to the topic of free software and the internet. I can’t recall the entire discussion word-for-word, but I’ll try to paraphrase the core ideas expressed by one of GobGob’s co-editors: Open source has lost. It’s too complex, unwelcoming, and nobody cares anymore. We need to admit it. People are on platforms, they want simple services, and platforms deliver. That’s just the reality.
I wanted to argue, but honestly, I couldn’t muster the strength to die with dignity on the debate barricades for a better internet and free software. I stood there silently, stunned by the decisiveness and certainty with which these ideas were presented. And of course, haunted by a nagging question: Am I the one refusing to face the truth?
Months have passed, and I’m still pondering. Is it time to call it quits on copyleft, free software, and a decentralized democratic internet?
Blowing the Final Whistle
Let me be honest—what else should I do on a burning planet? Two years ago, I switched to macOS after six years on Linux (Fedora OS). I installed Ableton and felt great. I returned to Meta’s platforms (Facebook, Instagram) and reconnected with friends and loved ones on Messenger and WhatsApp. I aged five years on Twitter. And—truthfully—I never stopped using Google. Nor have I ever used a smartphone with an operating system other than Android.
But I’ve also begun exploring several decentralized online services: federated protocols like the Mastodon social network or the Matrix chat system. I’ve used community-provided services built on open-source software, such as those offered by the Czech collective nolog.cz or numerous international feminist servers. I’ve even installed open-source software locally on my Mac:
LogSeq for note-taking, Thunderbird for email, BitWarden for password management, Tailscale VPN, and, of course, LibreOffice for office work.
Once again, I’ll be honest: for every one of these projects, there are one to two hundred commercial alternatives that are easier, friendlier, more stable, and, not least of all, more visually appealing.
But if I were to blow the whistle on free software, I’d also have to do so for off-space galleries, community centers, casual soccer matches, non-commercial Pride events, anarchist book fairs, and cooperative restaurants. For all of them, there are one to two hundred commercial, private alternatives with better heating, better play, and better food. And yet, I’m not calling time on them—neither are the people who frequent them, meet, and find joy there. A slice of citrus in a restroom at a mainstream venue simply doesn’t smell as good as the vibrant community, mutual respect, and a pinch of (perhaps utopian) ideals.
The Digital Dilemma
In the digital space, however, this kind of communal experience seems absent. Polished “alternatives” are only two clicks away, and any blemish is often harshly punished. Why bother reading manuals, fixing broken installations, creating new accounts, or enduring ugly design when the top solutions are so close?
I’ve succumbed to this Faustian temptation countless times. And when I didn’t, its echo haunted me with every use of the less convenient, slower, uglier—but freer—alternative. Great choice, right?
Here’s some bad news: Clippy has been kidnapped, tortured, blackmailed, and now works against us. The same goes for all digital nostalgia. Some of us are lucky enough to remember the internet as a place of decentralized protocols, joyful freedom, and identity experimentation. We all experience at least one surviving relic of that era: email.
Email, a decentralized communication tool, allows you to send messages without persuading friends, galleries, employers, or random sellers on Craigslist to use the same provider. From Harvard to a local university, from an art faculty to an unemployment office, from Proton to Google—email works.
The greatest task of digital platforms and surveillance capitalism is to distort these fragments of memory and lived experience into hollow, impotent images for liking. They twist our half-forgotten yearning for a personal piece of the internet—a personal server—into a cynical, empty product. Calling a chat room a Discord “server” shamelessly exploits our nostalgia right in our faces.
The fact that the term Discord “server” exists and is popular, however, is paradoxically good news. It shows that our longing for a better internet persists across generations. We must rediscover how to live these desires authentically—with community, emotions, and forgiveness for mistakes.
As Long as We Sing
We might be losing. Greenhouse gases, imperialist occupations, minority oppression, platform dominance, and conservative governments are on the rise. Wall Street and stock markets cheer with unprecedented growth. The SP500 index has never been higher.
And yet, a longing to live and experience life on our own terms still burns in many of us. We already embody this in physical spaces. If we choose, we can extend this generosity and resilience into the digital world. We can start seeing online spaces and software as communal and physical. Accept quirky designs as unique traits. View frustrations and bugs as opportunities for conversation:
“Friend, I read your bug report and it bothers me too.”
“Friend, thanks for the fix—it works now.”
Behind every problem is a person like you, not a profit-driven Excel spreadsheet.
The easiest way to begin is by using free software and free parts of the internet. You don’t need to be a programmer or donate to their development right away. You don’t have to install or use everything at once. Start with one piece of software, one alternative service. Enter with curiosity and see community instead of flaws—just like we haul amps from vans, carry paintings upstairs, and pass around warm beers in moldy basements. With mischievous joy. Gently savoring digital autonomous zones.
AUTOR / Andreas Gajdošík
ILLUSTRATION / Anna Černíková
EDIT / Medard Zeman